Historie “Sokola” v Příšovicích se odvíjí od doby založení Sokola pražského, který vznikl 12. března 1862. Toho dne byla konána již třetí valná hromada a 10.dubna valná hromada čtvrtá, na které byl schválen nájem sálu u Apolla za 1.800 zlatých ročně a byl ustanoven první kroj. Podle Jednoty pražské bylo již v roce 1862 založeno dalších 7 jednot, a to v Jaroměři, Jičíně, Kolíně, Kutné Hoře, Nové Pace a v Turnově.
V Příšovicích se tento důležitý, skoro jediný národní spolek podařilo založit 4. listopadu 1911, a to na základě několika občanů, kteří se interesovali způsobem, že otázka založení vstoupila do popředí zájmu příšováků a začalo se jednat.
Dva zástupci z Příšovic byli vysláni do výborové schůze Jednoty sokolské v Ohrazenicích, aby získali informace jak postupovat a zároveň požádat pomoc a podporu v počátcích Jednota ohrazenická s ochotou a bez váhání vyšla vstříc.
Citace zápisu:
“Ve společné úradi pak přistoupeno bylo jednomyslně na podmínky, na základě kterých Jednota ohrazenická za svůj odbor nás přijímá a v nichž také poměr náš k ní jest jasně naznačen. Podmínky ty jsou uloženy v Odboru nově přistouplým členům k volnému nahlédnutí. Dále bylo usnešeno započíti ihned s cvičením a sice docházeti do Ohrazenic”
Odbor Příšovic měl 30 členů, a to 20 činných, 10 přispívajících. Výbor čítal 10 členů, předsedou se stal Josef Picek, místopředsedou František Frydrych čp. 22, jednatel Vladimír Barek a pokladník Josef Hanzl. Prvního cvičení se zůčastnilo17 bratrů.
Zpočátku se cvičilo v Ohrazenicích, ale bylo to velmi nepříhodné. Cvičenci se vraceli domů kolem půlnoci. Hledala se možnost, jak a kde cvičit v Příšovicích. Pan Kobosil nabídl sokolům místnost v budově vedle bývalé hospody. Byla v ní upravena maštal, upěchována hliněná podlaha. Obrátily se žlaby, které sloužily jako sedadla. Postavila se hrazda, kruhy a bradla. V rohu stála kamínka a už se cvičilo. Po cvičení se sesedlo u kamínek a zpívalo dlouho do noci.
Pak přišla první světová válka. Všechny spolky byly zakázány. Cvičilo se pod jménem Jinošská družina, náčelníkem byl Václav Vávra. Po skončení války a odtržení se od Rakouska se sokolové kromě cvičení také zapojili do popřevratové činnosti. Dohlíželi na pořádek na zdejší vlakové zastávce a dozorovali vlaky do doby než byli vystřídáni vojskem. Zúčastnili se obsazení trati Doubí – Sychrov – Turnov, kde kolem 26.října několik dnů a nocí hlídali . V této době došlo také k rozdělení na dvě organizace – Sokol a Dělnická tělocvičná jednota. V Příšovicích zůstal Sokol a DTJ měla svoji základnu v Doubí.
Sokolové cvičili a rozšiřovali svoje řady, ale ne všichni jim byli nakloněni, jak dokumentuje dobová debata dvou paní a jednoho muže v řeznictví u Pavlíčků,, „ Dokud tady nestála tahle bouda ( míněna budova sokolovny), tak tady bylo krásně ticho, ale tedˇje tady rámusu až hanba povídat . Já nemám sokoly taky ráda „ řekla druhá pani . Reakce pána-člena sokola „ale, vždyť oni o vaši lásku nestojí“.
Členská základna Sokola se rozrůstala, účastnila se různých cvičení pořádaných v okolí, pořádala tajné výlety, besídky s recitací, propagovala další sporty jako lyžařství, plavectví. Členové cvičili na okrskových turnajích, akademiích, připravovali se na sokolský slet v červnu 1932 v Praze. V tomto roce Jednota koupila pozemek od obce pro letní cvičiště výměře 3.551 m2. Od března 1933 se začalo s přípravami a úpravami.
Dne 19.ledna 1934 se sešli členové výboru na mimořádné schůzi u bratra Vyhlídky. Jednání se týkalo slavnostního otevření letního cvičiště a poprvé se vážně hovořilo o stavbě vlastní sokolovny. Výbor se dohodl, že plány a rozpočty zajistí pan Vyhlídko. Na valné hromadě 28.ledna 1934 byl návrh na výstavbu sokolovny jednomyslně přijat. a Polák. Bratr ing.Lang ze Svijanského Újezda bezplatně odměřil pozemek, daroval dva stromy ze svého lesa a upozornil, že někteří bratři z Újezda by také něčím přispěli. V dubnu 1934 proběhly 3 schůze se stavebním odborem, kde se jednalo o rozpočtu a finanční hotovosti Jednoty. Rozpočet sestavil bratr Juna zdejší učitel a bratr Zakouřil. Rozpočet i s prací členů dosáhl výše 99.000 K a byl vysoký. Jednota sice k 31.12.1933 čítala 156 členů, ale byla finančně slabá. Proto se dohodlo apelovat na členy o dary a požádat o bezúročnou půjčku. Většina začala rychle upisovat finanční prostředky.
Na vlastní stavbu budovy byla přijata nejvýhodnější nabídka od stavitele pana Hlavatého ze Sychrova a políra pana Dlaska z Dechtár u Českého Dubu. 10.dubna 1934 se začaly kopat základy, přestože stavební povolení bylo zasláno až v květnu, a na výborové schůzi 3. května 1934 bylo předsednictvo seznámeno se smlouvou se stavitelem Hlavatým, v níž stálo, že klempířské práce provede pan Borovička z Příšovic. Dále byli členové seznámeni s přípravami ke stavbě, postupem prací, rozpočtem a v neposlední řadě i sokolskými povinnostmi, které představovaly 15 zdarma odpracovaných dní. Základní kámen s nápisem Vlastní silou členové položili 3. května.
Sokolovna byla skutečně v předpokládaném termínu hotova a slavnostně otevřena v neděli 26. srpna 1934. Byla to sláva! Sokolovna se v Příšovicích otevírala 23 let po založení jednoty a v té době byla v širokém okolí na své poměry velmi moderní. Hodnota inventáře, jak vyplývá z řádné valné hromady z 31. ledna 1937, dosáhla výše 195 418 Kč. Pod vedením pana učitele Juny se pečovalo o sokolského ducha.
Od roku 1938 se situace v republice nevyvíjela ani podle představ sokolů. Od 21. do 28. září 1938 bylo v sokolovně ubytováno vojsko I. Rota a kancelář 16. pluku z Prešova a od 13. do 24. října 1938 pak čtvrtá rota zákopníků 94. pochodového pluku, kancelář a čtyři důstojníci.
Po okupaci 15. března 1939 Sokol jako takový ve své činnosti pokračoval, avšak velmi omezeně. Doba byla velmi těžká a složitá, přesto sokolové stále pořádali různá cvičení. Z převzatého vyprávění je známo, že po válce si sokolové nechali v roce 1946 zhotovit prapor. Vzhledem k následným neklidným dobám byl prapor údajně uložen u Pospíšilových (vedle kostela) a pak u Prádlerů čp. 77. Prapor předal starosta pan Prádler Petr st. při svém odchodu z funkce starosty v roce 2005 do opatrování obce.
Sokol po roce 1945
Ve válečné době se odehrávaly pouze tajné schůzky, na kterých Otakar Adam (*1869) recitoval vlastenecké básně a udržoval sokolského ducha. Po osvobození, 16. června, se konala první balná hromada, kde byl zvolen oficiální výbor spolu ( Emil Holán – starosta, František Kratochvíl, Josef Juna, Josef Žďárský ze Svijan, Václava Vaníček st., Otakar Adam, Miroslav Maryška, Josef Mrkvička, Josef Pavlišta, Stanislav Kašpar, Jan Vrabec, Ladislav Masopust, Václav Bartoš, Josef Holas a Josef Votoček. K 31. prosinci 1945 měla jednota 125 sokolských duší.
V roce 1947 uspořádal Sokol celkem 39 akcí, vznikl lyžařský oddíl a výborová schůze rozhodla o nakoupení pozemku a chaty v Mlýnici pro letní táboření. 5. června 1948 se konalo slavnostní rozvinut nového praporu se stuhou, s kovovým sokolem na žerdi a rytými hřeby, který pro zdejší jednotu vyrobil Průmyslový závod Vladimíra Prokopa ve Starkoči za 14 048 korun. Jeden hřeb přiklepl a slavnostním slovem Sokolstvo vpřed, zpátky ni krok doprovodil předseda Miroslav Vyoral. Málokdo tehdy chápal, že nová moc má se sokoly zcela jiné plány.
Šedesátá léta se nesla ve znamení nutných oprav sokolovny. Na dokončení čekala elektroinstalace, celý budova byla vymalována, obloženy stěny v sále, aby zde mohlo vzniknout volejbalové hřiště, pořízeny byly nové sítě a rámy do oken. Jenom za rok 1967 si opravy a vylepšení vyžádaly náklad 42 000 Kčs a 400 hodin práce dobrovolníků zdarma. Pod Sokolem fungují oddíly odbíjené, stolního tenisu, jachtařů, gymnastiky, rytmiky a jazz-gymnastiky pro ženy. Od roku 1982 se v obci rozvíjel dorostenecký fotbal pod vedením pana Švitorky. Hrál okresní přebor Liberec a stal se členem Československého fotbalového svazu. O čtyři roky později měl oddíl kopané již tři družstva.
V roce 1986 vlastní příšovičtí sokolové loděnici na Šutráku, budované rekreační a výcvikové středisko s chatou na Komárově, kabiny na fotbalovém hřišti a parcelu v Mlýnici. To vše v celkové hodnotě 385 628 Kč. Členská základna sokola činí 347 osob. Kulminují ovšem neustálé třenice mezi Sokolem a MNV, které projednává dokonce i Okresní výbor ČSTV, Okresní národní výbor v Liberci a Okresní výbor KSČ. Neuralgickým bodem byl zákaz činnosti jednoty v sokolovně.
Po listopadu 1989 nenabírá činnost takových obrátek, jak by se dalo očekávat. Z titulu prováděné opravy sokolovny negativně poznamenalo v té době zvučené oddíly odbíjené fotbalu a volejbalu. V dalších letech byly míčové hry v sokolovně zakázány což pro oddíl volejbalu znamenalo neřešitelnou situaci. Hráči trénovali v okolních jednotách.
O velmi dobré jméno volejbalového oddílu v těchto letech se zasloužili Miroslav Chmelík, Josef Kobosil, Ing. Luděk Zdražil, Ing. František Drbohlav a František Ježek, který byl nejen aktivním hráčem, ale i vedoucím oddílu, který neúnavně bojoval s vedením obce, aby tento krásný sport v Příšovicích nezanikl. Po odchodu předsedy Slávka Chalupy v roce 1991 zůstává aktivní pouze oddíl fotbalu, cvičení prováděly pouze ženy, stolní tenisté uspořádali jen vánoční turnaj a turisté tři výlety s nevalným počtem účastníků. O dva roky později po odstěhování vedoucího z obce ztratili členové o činnost v oddíle zájem. Vlivem nedostatku financí se Sokol rozhodl prodat areál na Komárově. Neštěstím mohl skončit 10. říjen 1990, kdy byl v 6 hodin ráno ohlášen požár střechy sokolovny, který se podařilo zlikvidovat dříve, než stihl napáchat fatální škody.
Oslabenou členskou základnu značně rozkolísal odchod fotbalového oddílu do Turnova v roce 1999. Naproti tomu vznikl nový oddíl bojového umění vedený panem Podzimkem, jehož družstvo se prezentovalo i na Babylonských hrách v Liberci. Rok 2000 došlo k poškození trávníkového hřiště, fotbalových kabin a antukového hřiště při březnové záplavě.
Druhé desetiletí nového milénia
V roce 2000 vznikl nový oddíl žáků v nohejbalu pod vedením předsedy Sokola, kterým je Zdeněk Košek. Vrcholem byla účast oddílu žen na Podještědském sletu v Liberci i sletu v Praze, na němž pod vedením Jany Koškové Sokol Příšovice důstojně reprezentoval. V letních měsících byly pořádány středeční cyklistické vyjížďky, kde členky obléknou své růžové dresy s nápisem Cykloholky a vyrážejí do okolí. Častý pozdrave Ahoj, růžovky! je důkazem, že příšovické cvičenky jsou na zdejších cestách již známým fenoménem. Úspěšný volejbalový oddíl vede Ing. František Drbohlav. Oddíl se účastnil volejbalových turnajů, některé i organizoval. Společnými silami udržují a zvelebují antukové hřiště vedle sokolovny. Pravidelně hrál soutěže okresního přeboru. Novým impulzem pro tento a další sporty bylo otevření sportovní haly u základní školy.
V roce 2004 měl volejbalový oddíl 48 hráčů a hrál dokonce i krajský přebor I. Třídy. Okresní soutěží se pravidelně účastnilo družstvo žen a juniorek. Oddíl mládeže trénovala Helena Rejnartová z Přepeř. V důsledku odchodu některých hráčů a poklesem zájmu volejbal v Příšovicích postupně upadal. Antukové hřiště nebylo využíváno, udržováno a rok od roku pustlo. V letech 2007-2008 aktivně působily v soutěžích již jen volejbal ženy. V roce 2013 byla činnost oddílu ukončena a volejbal se hraje už jen zájmovou formou. Sokol vede stále Zdeněk Košek. Aktivní členská základna sokola se rok od roku snižuje avšak stále je Sokol schopný pořádat veřejné akce jako dětský den, pálení čarodějnic, cyklovýlety. Od roku 2009 je pod sokolem viditelný oddíl nohejbalu pod vedením místních mladých členů Jakuba Tarasova a Jana Koška, kteří obráží turnaje po středočeském a libereckém kraji. Členové sokola zejména nohejbalového oddílu dávají dohromady opět antukové hřiště. V roce 2015 byl zpracován projekt “Žádost o úhradu nákladů na provoz oddílu stolního tenisu TJ Sokol Příšovice”. Byl podpořen z Dotačního fondu Libereckého kraje, podprogram 3.5 Pravidelná činnost sportovních a tělovýchovných organizací.
Sokol i přes velké otřesy zejména v letech 2018, kdy hrozil jeho zánik se nadechuje k novému směru a pod vedením Zdeňka Koška je v obci stále aktivní. Pravidelně pořádá dětský den, pálení čarodějnic, cyklovýlety, v zimních obdobích se budují běžecké trasy či mobilní kluziště. Své řady rozšiřuje o nejmladší a má dva oddíly ,,malých sokolíků,, pod vedením Evy Hlavové a Lenky Lašové, která patří k aktivním členkám z let, kdy se sokol Příšovice úspěšně prezentoval na sletech v Liberci a v Praze. Cvičení starších žen – nejstarších aktivních sokolnic pod vedením Jany Koškové stále provozují v letních měsících cyklovýlety ve stejnokrojích, v zimním období cvičí v místní zrekonstruované sokolovně. Sokol má pod sebou i oddíly florbalu, volejbalu, stolního tenisku a nohejbalu. Nejúspěšnější období v novodobé historii je 2018- 2022 a to zejména díky oddílu nohejbalu, stolního tenisu a cvičení dětí. Nohejbal pod vedením Jana Koška zahájil v roce 2017 profesionální karieru, vyhrál kvalifikaci do 2. ligy (3 nejvyšší soutěž v ČR), 2018 a 2019 vyhrál 2 ligu i přes obtížné získávání financí. Oddíl soupeřil proti týmům z Prahy, Vsetína, Karlových Varů atd. a úspěšně prezentoval obec od Vsetína až ke Karlovým Varům. V roce 2020 se parta v oddíle nohejbalu rozdělila z několik důvodů. Postup do 1. ligy přinášel vyšší nároky na zázemí a vyšší finance, které se nedařilo zajistit. Nově pomáhá vést nohejbal Ladislav Kraus. V roce 2020 získává nohejbal titul mistra Libereckého kraje. V roce 2021 titul obhajuje a v roce 2022 získává zlatý hattrick titulu mistra Libereckého kraje.
Covidová doba….